Peggy
Peggy
Pegginka se narodila 4.září 2000, takže slaví narozeniny ve stejný den jako starší panička Věrka.
Maminka Pegginky Kessy je neznámého původu a rasy (moje kamarádka si ji přivedla z útulku), ale vypadá skoro stejně jako Peggy. A její tatínek není známý vůbec.
Moje kamarádka Katka přemlouvala svoji mamču moooc dlouho, aby si pořídily pejska. Jedno léto byla u nás na návštěvě a zamilovala si našeho psa. V té době jsme měli malou fenku křížence kokříka Bety. Nakonec se Katce mamku přesvědčit podařilo, ale pod podmínkou, že si z útulku vybere nějakého malého pejska. A tak nový domov plný lásky našla fenečka jménem Kessy. Nebyla sice tak malá, jak si paní Wildnerová přála, ale velmi brzy si získala její srdce.
Velkým překvapením však bylo, když Kessynka asi po 3 týdnech v novém domově přivedla na svět šest štěňátek. Jak už jsme napsaly, narodila se 4. září 2000, což byl první školní den. Já byla s Káťou ve škole a za ten den jí přišly dvě SMSky. Nejdříve se narodila tři a odpoledne další tři štěňátka. Katčina mamka z toho byla, řekla bych až nepříjemně, překvapena a rozhodla, že žádná štěnda nechce! Katka probrečela snad celé dva dny, ale nakonec maminku umluvila, aby Kessynce nechali alespoň nějaké. A tak u nich vyrůstala tři - jeden černý pejsek a dvě fenečky (zlatá a černo-bíle strakatá). Kessy byla opravdu velmi vzorná maminka a to jí byl sotva rok.
A jak už to chodí....tak jsem pak zase já přemlouvala mamku ať se jdeme na štěňátka "alespoň" podívat. Ale moc dobře jsem věděla, že jak tam mamču dostanu, nebude už vůbec žádný problém jí přemluvit, aby jsme si jedno chlupaté stvořeníčko přinesly domů.
A tak se k nám dostala Peggynka. Původní zájemci totiž odběr štěnda odřekli. Další se nenašli. No, tak bylo rozhodnuto. Malou hedvábnou kuličku jsme si odnesly my, aby dělala společnost naší tehdy již sedmileté černé fence Betynce (kříženec kokršpaněla).
Betynka s námi vůbec nechtěla mluvit a zlobila se na nás, co jsme jí to přinesly domů za vetřelce. Ale když nám asi tak po týdnu odpustila nového člena, byla velice pečlivá a přísná psí maminka a vychovatelka. Bohužel ve třinácti letech onemocněla rakovinou kostí a 18.června 2006 nás opustila a odešla do psího ráje.
Najednou byla Peggy, která byla celý život zvyklá na jinou psí společnost, sama. A protože Peggince psí společnost opravdu chyběla, rozhodly jsme se pořídit jí novou kamarádku a 12. července 2006 jsme si přivezly dobrmaní miminko Akinku.