Dhilaya Coldplay a Afroditha di Brittasgang

Moc hezké anglické stránky o historii s fotografiemi najdete zde >>>

        Existuje několik set plemen psů, která mají nejasný původ. "Pravý" původ většiny plemen je zahalen dohady a nejistotami a dobrman není výjimkou. Toto velké pracovní plemeno je typickým představitelem síly, obratnosti a vytrvalosti. Důvody pro vznik plemene byly dva. První - pes byl šlechtěn k hubení škodné. Druhý, a nejdůležitější důvod, byla ochrana majitele. Od samého počátku měla ostrost dobrmanovy povahy vliv na velkolepý obraz odvážnosti, která byla široce uznávána a ceněna. Plemeno bylo nejprve vyšlechtěno jako pracovní pes sloužící lidstvu a tento účel má dodnes.
        V porovnání s ostatními plemeny je dobrman poměrně mladý. Karl Friedrich Luis Dobermann, narozený roku 1834 v Apoldě v Německu, je široce uznáván jako tvůrce plemene, které vzniklo kolem roku 1880 v Apoloně v Durynsku.
         Dobermannovým psům se zpočátku říkalo baruchové, jméno bylo odvozeno z francouzského slova bas-rouge, což je varianta beaucerona. Říkalo se jim také velcí pinčové. Tento název se používal dlouho, teprve roku 1949 byl změněn na dobrman.
        Život Friedricha Dobermanna je stejně složitý jako plemeno, které nosí jeho jméno. Dobermann do své smrti roku 1893 vykonával několik různých zaměstnání. Byl daňový exekutor, pohodný, hlídač městské brány, říční dozorce a výběrčí daní. Bez ohledu na to, co dělal, byly jeho chovatelské schopnosti, vzdor jednoduchému vzdělání, uznávány. Jeho záměrem bylo vyšlechtit středně velkého pracovního psa, který by jej chránil při jeho cestách během dne.
        Ačkoliv si Dobermann nevedl žádné chovatelské záznamy, nezačal dlouho předtím, než byl se svými pokusy úspěšný.
        Většina se shoduje, že dobrman je potomek rotvajlera, hladkosrstého pinče, durynského ovčáka a německé dogy. Koncem 19. století existovaly nějaké známky, že plemeno bylo také kříženo s greyhoundem,  německým krátkosrstým ohařem a manchesterským teriérem. Dobrman vstřebal mnoho kladných vlastností od každého z těchto plemen; většina značně přispěla k jeho vzniku. Například manchesterský teriér předal plemeni tmavé oko a vylepšil kvalitu srsti, její krátkost a zvýraznil tříslové odznaky. Greyhound podobně přispěl plemeni uhlazeností a rotvajler opatřil typické zbarvení.

        V 19. století bylo město Apolda kvetoucím obchodním střediskem. Oblíbený výroční trh byl dokonce známý jako "psí". Trh se konal každou sedmou neděli po Velikonocích a jeho mimořádnou atrakcí byla přehlídka psů. Průvod míval stovky diváků, kteří lemovali ulice, aby byli přitomni slavnosti. Účastníci se těšili z dobrého jídla a občerstvení, ale hlavně společně dychtivě očekávali příchod psů. Většina místních chovatelů přiváděla své psy k veřejnému prodeji. V těch dnech byla většina psů kříženci. Velmi pravděpodobně Karl L. Dobremann na těchto trzích hrdě předváděl své dobrmany.
        Raní jedinci plemene byli mimořádně těžce stavění, se silnou, hrubou hlavou. Jako většina pracovních plemen psů té doby byli dobrmani vyšlechtěni hlavně na ochranu. Tehdejší představitelé plemene se velmi lišili od dnešních čtvercových, osvalených, kompaktně stavěných dobrmanů. K. L. Dobrmann a mnoho dalších chovatelů, kteří jej během doby následovali, byli soustředěni více na povahové kvality a schopnosti, než na vzhled. Ještě na počátku 20. století měli dobrmani hrubé hlavy, špatnou přední frontu a krátké nohy. Po smrti K. F. L. Dobrmanna pokračovali v šlechtění další chovatelé. Hlavním pokračovatelem byl Dobermannův spolupracovník Otto Göller, jako další přispěli k prošlechtění plemene zejména Goswin Tishler, majitel CHS Grönland, a Gustav Krumholz, majitel CHS Ilm-Athen. V období formování plemene měli pro jeho vývoj základní význam např. Prinz z CHS vom Ilm-Athen, narozený v roce 1895. Později byl zapsán jako Prinz Matzi a ještě později, u nového majitele, jako Humburger Prinz. Dalším významným psem byl Graf Belling. Byl pokládán za ideálního představitele plemene. Dnešní chov dobrmanů má svůj základ na Greifovi vom Grönland.

Dobrmani v České republice

        Na dobrmany pod jménem pinčové Dobrmanští vzpomíná ve své knize vydané roku 1903 Václav Fuchs. Upozorňuje, že se stává "v poslední době velmi moderním 'pravým' psem budoucnosti". Z toho je patrné, že je již v době vydání knihy bylo možné vidět i v českých zemích.
        Podle Karla Štěpánského byla již za první republiky silná chovná základna dobrmanů na jižní Moravě, kde byl roku 1931 založen chovatelský klub. Chov dobrmanů u nás zaznamenával různé výkyvy a zvraty. V roce 1952 bylo plemeno jako služební plemeno začleněno do SVAZARMu, v roce 1966 převedeno do Čs. svazu chovatelů drobného zvířectva.

Počátky chovu dobrmanů v České republice